Já mám, kdo má? – Popisujeme podzim s dubánky

Oblíbená hra Já mám, kdo má? tentokrát trochu jinak! Místo počítání nebo pojmenovávání předmětů děti popisují fotografie dubánků v nejrůznějších podzimních situacích. Ostatní pozorně naslouchají a podle slovního popisu hledají správný obrázek na své kartě.

Hra zábavnou formou rozvíjí slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, tvoření vět, pozornost a porozumění mluvenému slovu. Děti se učí nejen přesně popisovat to, co vidí, ale také naslouchat ostatním a vybírat z jejich popisu důležité informace.

Jak se hra hraje?

Materiál obsahuje 28 vzájemně navazujících karet na 7 stranách A4. Na každé kartě jsou dvě fotografie dubánků – horní s označením „Já mám“ a spodní s označením „Kdo má?“.

1. Rozdejte dětem všechny karty. Pokud je dětí méně než karet, mohou některé děti dostat dvě nebo více karet.
2. Hru může zahájit kterékoliv dítě. Podívá se na spodní fotografii své karty a začne otázkou „Kdo má dubánka, který…?“ Následně vlastními slovy popíše obrázek, aniž by ho ostatním ukázalo.
3. Ostatní děti pozorně poslouchají a porovnávají popis se svými horními fotografiemi. Dítě, které pozná svůj obrázek, odpoví „Já mám!“ a může ho ostatním ukázat.
4. Toto dítě pokračuje dál – popíše spodní fotografii na své kartě a zeptá se, kdo ji má.
5. Hra pokračuje, dokud se nevystřídají všechny karty. Poslední karta navazuje na první, takže se řetězec uzavře.

Co když je dětí méně než karet?

To vůbec nevadí! Jedno dítě může mít více karet a během hry se tak zapojí opakovaně. Karty je možné rozdělit i mezi menší skupinky. Pokud chcete hrát pouze s několika kartami, můžete zvolit jednodušší variantu bez řetězení: děti si navzájem popisují fotografie a ostatní hádají, který obrázek mají na mysli.

Co hra rozvíjí?

• Slovní zásobu – děti pojmenovávají předměty, činnosti, barvy, vlastnosti a situace zachycené na fotografiích.
• Souvislé vyjadřování – učí se sestavovat srozumitelné věty a formulovat vlastní myšlenky.
• Přesnost popisu – hledají charakteristické znaky obrázku a učí se vybírat informace, podle kterých ho ostatní bezpečně poznají.
• Pozorné naslouchání – musí sledovat popisy spoluhráčů, i když právě nejsou na řadě.
• Porozumění mluvenému slovu – propojují slyšené informace s tím, co vidí na své kartě.
• Zrakové vnímání a pozornost – porovnávají detaily fotografií a rozlišují podobné situace.
• Komunikační a sociální dovednosti – střídají se v hovoru, respektují ostatní a učí se mluvit před skupinou.

Tipy pro práci s dětmi

Přizpůsobte obtížnost věku a schopnostem dětí. Mladším dětem postačí jednoduchá věta, například „Kdo má dubánka, který veze houbu?“ Starší děti můžete vyzvat k podrobnějšímu popisu s využitím přídavných jmen, předložek nebo souvětí. V průvodním dopise navíc najdete 7 dalších variant hry s různými stupni obtížnosti, díky kterým můžete aktivitu přizpůsobit věku a schopnostem dětí. Od jednoduchého popisování jednou větou až po náročnější jazykové výzvy, jako jsou zakázaná slova, hádání pomocí otázek nebo vymýšlení příběhů.

Pokud je popis příliš obecný a odpovídá mu více obrázků, vyzvěte dítě, aby ho upřesnilo. Právě hledání výstižných detailů je důležitou součástí hry.

Dětem, které si s popisem nevědí rady, můžete pomoci otázkami: Kdo je na obrázku? Co dělá? Kde se nachází? Co drží? Čím je obrázek zvláštní?

Hru lze využít při společných aktivitách ve třídě, v ranním kruhu, při jazykových chvilkách nebo při podzimních tematických činnostech. Hodí se pro předškolní děti i žáky 1. stupně ZŠ.

Výhodou je, že každé hraní může být jiné. Děti totiž nemají předepsané věty a stejnou fotografii mohou pokaždé popsat jinými slovy. Hra tak podporuje samostatné přemýšlení, tvořivost a přirozenou komunikaci.